Co je to participativní rozpočet?

Participativní rozpočet je procesem přímé, dobrovolné a univerzální demokracie, v rámci kterého mohou obyvatelé určitého místa (sousedství, čtvrti, obce, města) či členové komunity (veřejné/neveřejné instituce apod.) diskutovat a rozhodovat o využití části rozpočtu resp. o jeho výdajové nebo příjmové stránce. Česky bychom tedy tento proces mohli nazvat účastnickým rozpočtem. Jde o nástroj zapojení veřejnosti do procesu rozhodování skrze formulování prioritních oblastí rozpočtu, tvorbu konkrétních projektů, jejich výběr, volbu a následný monitoring. Participativní rozpočet je strukturovaným procesem a je založen na několika základních principech:

  • na rozvoji kultury demokracie a aktivního občanství;
  • na vytvoření vztahu a posílení důvěry mezi zástupci/zastupiteli a členy komunity;
  • na přesměrování finančních prostředků v souladu s veřejným míněním a ve prospěch sociálně slabších skupin obyvatel.

Participativní rozpočet je kontinuálním procesem, který může zjednodušeně znázorňovat následující schéma:

schéma fungování participativního rozpočtu

Participativní rozpočet lze schematicky rozdělit do celkem pěti základních fází, v jejichž rámci je nutné hledat odpovědi na rozdílné typy otázek. Níže uvedené schéma vychází z participativního rozpočtu zaměřeného na formulování projektových návrhů komunitou. Jsou jimi:

  1. příprava procesu – během ní je zásadní podporu v rámci zaštiťující instituce (v případě obce může být vyjádřena např. přijetím základního dokumentu na úrovni zastupitelstva obce, v němž jsou definovány hlavní charakteristiky procesu a pravidla (např. v rámci participativního rozpočtu Lisabonu političtí představitelé přijali tzv. chartu participativního rozpočtu)); dále je nutné rozpracovat základní podobu procesu (nastínit řešení otázek cyklu procesu - kdy, kde, co, jak a kdo?); případně vybrat skupinu lidí, kteří se v dalších fázích věnují koordinaci procesu; koncept musí být prezentován široké veřejnosti a vyřešena by měla být otázka způsobu zapojení jednotlivých částí populace např. minorit (seniorů, juniorů, žen, etnických a kulturních minorit apod.), zásadní je vytvořit takové prostředí, které umožní všem potenciálním účastníkům podílet se na procesu rovnou měrou;
  2. veřejná diskuse nad návrhy a jejich rámcová tvorba – v této fázi je nutné vytvořit veřejný prostor určený k diskusi a tvorbě návrhů; možné je využití např. internetu jako nástroje účasti, nicméně by se celý proces formulace návrhů neměl odehrávat pouze ve virtuálním prostředí, které nezaručuje diskusi a vyjednávání mezi účastníky, v případě lokalizace procesu pouze na internet hrozí ztráta veřejného rozměru celého procesu;
  3. technická analýza – během ní dochází k odborné analýze návrhů veřejnosti, jinými slovy je posouzena jejich přijatelnost z hlediska základních kritérií stanovených na začátku procesu (např. z hlediska celkových nákladů, doby realizace), dále soulad s kompetencemi a s legislativními normami, které realizaci podmiňují, je rozpracován finanční a časový plán; příkladem vhodné praxe může být participativní rozpočet New Yorku, kde jsou za tuto část, za odborné asistence odborníků municipality, zodpovědní na veřejných projednáních volení zástupci komunity (obdobně je tomu také například v Porto Alegre);
  4. volba návrhů – volba komunity mezi navrženými a v rámci technické analýzy dopracovanými návrhy;
  5. implementace – realizace vybraných návrhů (ta např. v případě obcí následuje po odsouhlasení navržených projektů volenými zástupci).

Zdroje informací:

  • Participatory budgeting: a significant contribution to participatory democracy. Yves Cabannes, Environment and Urbanization 2004 16: 27.
  • Learning from the South: Participatory Budgeting Worldwide – an Invitation to Global Cooperation. Dialog Global, no 25, InWEnt gGmbH, 2010.
  • Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib. Čermák, D., Vobecká, J. a kol., nakladatelství Slon, 2011.

Vaše názory, komentáře a podněty