Participativní rozpočet u nás a v zahraničí

Proto, abychom si mohli udělat alespoň základní představu o celosvětovém významu participativního rozpočtu, je nutné na začátek upřesnit, co se pod pojmem participativní rozpočet v následujícím textu míní. Proto je nezbytné stanovit alespoň základní definici participativního rozpočtu. V tomto textu vycházíme z článku Dialog Global, no 25, InWEnt gGmbH, 2010, který představuje nejucelenější přehled zkušeností s participativním rozpočtem a jeho formami.

Pro označení participativní rozpočet musí proces splňovat alespoň následující kritéria:

  1. je vedena diskuse o omezené části rozpočtu;
  2. musí jít o proces týkající se města (obce) nebo jeho části s volenými zástupci se svěřenými pravomocemi (úroveň sousedství není dostatečná);
  3. musí jít o opakovaný proces (jedno setkání nebo referendum týkající se finančních otázek nejsou příklady participativního rozpočtu);
  4. proces musí zahrnovat nějakou formu veřejného projednání v rámci zvláštních setkání/fór (setkání s úředníky nebo zastupiteli s běžnými občany není znakem participativního rozpočtu);
  5. existuje závaznost a odpovědnost za výstupy procesu.

Výcházíme-li z výše uvedené definice participativního rozpočtu, pak se obvykle uvádí, že participativní rozpočet vznikl v brazilském Porto Alegre na začátku 80. let 20. století. Historicky lze identifikovat celkem tři hlavní fáze participativního rozpočtu. První, mezi lety 1989 až 1997, se vyznačovala experimenty a vznikem nových forem nakládání s prostředky veřejných rozpočtů. Participativní rozpočet se v tomto období neomezoval výhradně na Brazílii, ale i další latinskoamerické země (např. Uruguay, Peru, Ekvádor). V období let 1997 až 2000 se participativní rozpočet šířil po Brazílii, kde tento model s určitými obměnami přijalo více než 130 municipalit. Ve třetí fázi od roku 2000 dochází k rozšíření i mimo Brazílii po Latinské Americe a v posledních letech také v rámci Evropy. Tradiční modely jsou obvykle upravovány v souvislosti s místními podmínkami.

K dnešnímu dni bychom na první místo ve výskytu participativního rozpočtu zařadili Brazílii se zhruba 200 případy. Uvádí se, že v Latinské Americe se v r. 2010 vyskytovalo zhruba mezi 511 až 920 případy, což činilo přibližně polovinu celosvětového počtu (mezi 795 až 1469).  Příklady participativního rozpočtu můžete nalézt například zde:


Zobrazit tuto mapu v novém okně problížeče ve větším.

Mezi trendy, které lze v posledních letech sledovat, je tvorba sítí akademiků a praktiků, kteří se tématem souvisle zabývají. V zahraničí se koná celá řada konferencí a workshopů, na nichž lze získat detailní informace k tématu. Jsou jimi například akce konané britskou PB Unit, Univerzitou v Coimbře, workshop pořádaný Activar Associação v Portugalsku apod.

Situace v České republice

Ačkoliv se po roce 1989 v ČR účast občanů na místním veřejném životě stala již relativně běžnou praxí, nebyla dosud tato forma účasti veřejnosti na rozhodovacím procesu na úrovni místní správy využita. Tradici v našem kontextu mají jiné, méně přímé, formy zapojení veřejnosti (ať už se jedná o účast ve volbách, konání místních referend, konzultace s veřejností týkající se určitých témat komunity nebo jiné neinstitucionalizované neformální způsoby). Přitom participativní rozpočet představuje jednu z aktivit, kterou by bylo možné na klasickém tzv. participačním žebříku zařadit na jeden z nejvyšších stupňů. Participační žebřík je schéma, kde se na nejnižších úrovních nachází aktivity s nejnižší úrovní zapojení obyvatel do veřejného dění a mírou delegované moci. Jako příklad lze uvést pouhé informování veřejnosti. Na opačné straně participačního žebříku se pak nachází delegování moci a plná občanská kontrola správy věcí veřejných. Participativní rozpočet by bylo možné zařadit právě na úroveň delegování moci na obyvatele (blíže se formami participace v Česku zabýval Čermák, D., Vobecká, J. a kol. 2011). Vzhledem ke stále chybějícím zkušenostem s participativním rozpočtem v českém kontextu jsme zatím odkázáni na zahraniční zdroje informací a zkušeností. Určitým vzorem tak může být například pilotní projekt realizovaný od roku 2011 v Bratislavě.

Zdroje informací:

  • Participatory budgeting: a significant contribution to participatory democracy. Yves Cabannes, Environment and Urbanization 2004 16: 27.
  • Learning from the South: Participatory Budgeting Worldwide – an Invitation to Global Cooperation. Dialog Global, no 25, InWEnt gGmbH, 2010.
  • Spolupráce, partnerství a participace v místní veřejné správě: význam, praxe, příslib. Čermák, D., Vobecká, J. a kol., nakladatelství Slon, 2011.

Vaše názory, komentáře a podněty